techno

technologie

V této  sekci najdete  stručný technologický přehled výroby naší keramiky. Snahou nebylo jít příliš do hloubky, protože se jedná o poměrně rozsáhlé téma, ale spíše ve zkratce popsat hlavní fáze celého procesu.

Keramika jako jedno z nejstarších řemesel neodmyslitelně patří k dějinám lidstva. Hliněné nádoby provázejí člověka od nepaměti a až do nedávna patřily k jeho každodenním potřebám. Během staletí prošlo toto řemeslo řadou proměn, tvarových, estetických i technologických.

Řemeslně vycházíme z kunštátského lidového hrnčířství. První písemná zmínka o hrnčířství v Kunštátě pochází z roku 1599. Po staletí trvající tradice výroby hrnčířského zboží tzv. měkkoty byla v 70 tých letech 19. století nahrazena  technicky pokročilejší výrobou kameniny. Hlavním důvodem umožňujícím tento krok  byla změna konstrukce pecí. Začaly se používat tzv. pece kaselské, které umožňovaly výpal na vyšší teplotu (okolo 1 400 °C). I přes výrazné tvarové zjednodušení a absenci dekorace se kvalita řemeslného zpracování nijak nezměnila, většina produktu se dá považovat za brilantní ukázku vysoké řemeslné zručnosti podtržené tvarovou jednoduchostí.

Technologie výroby glazur se omezila na použití glazur hlinitých, šlemů, které i přes svou kvalitu přeci jen nabízejí velmi skromné možnosti výtvarného vyjádření. V tomto bodě bylo nutné hledat inspiraci jinde. Zájem o historii keramiky se pro nás stal asi tím nejlepším vodítkem. Zatímco v Evropě se kamenina začíná vyrábět v až 15. století, v Číně se pece umožňující tak vysoký výpal objevují již kolem roku  1400 př.n.l. Právě teplota výpalu umožnila použití prvních popelových a vápenatých glazur. Technologie výroby  se  kontinuálně  vyvíjela a dala vzniknout řadě dalších typů, které jsou až do současnosti předmětem zájmu odborné veřejnosti. A to jak po stránce technologické, tak estetické.  I přes výrazný pokrok vědy ve 20. století je vytvoření glazur podobných  kvalit v ateliérových podmínkách  stále  často nedosažitelnou metou.

Z Číny se tyto vědomosti rozšířily do okolních zemí, kde se nadále vyvíjely v závislosti na odlišném geologickém podloží a kulturně-historických podmínkách. Za zmínku stojí  Vietnam, Thajsko, Korea a Japonsko (živcové glazury).

Díky několika pozváním japonských kolegů jsme měli možnost se s  keramikou „země vycházejícího slunce“, její historií i tradiční technologií výroby možnost seznámit blíže. Zaměřili jsme se především na tradiční techniky výpalu, konstrukce pecí a výrobu tradičních glazur. Měsíce společné práce s tamními hrnčíři a keramiky nás nepochybně ovlivnily a obohatily. Mnohé z těchto poznatků jsou v naší práci zřetelné. Ale to už je jiný příběh.