suA?enA� / glazovA?nA�

Po celkovA�m dokonA?enA�A� je tA�eba vA?robky nechat dobA�e vyschnout. CA�lem je zbavit je mechanicky vA?zanA� vody.

MenA?A� kusy s jemnou texturou A?i drobnA?mi detaily je lepA?A� pA�edem pA�eA?ahnout (prvnA� vA?pal na 1000 A�C, kterA? zbavA� vA?robek vody chemicky vA?zanA�). StA�ep se zhutnA�, ale je i nadA?le porA�znA� a tA�m pA?dem pA�ipraven na dalA?A� fA?zi.

GlazovA?nA�, dekorovA?nA�

Glazuru je nejdA�A�ve nutnA� naA�edit na potA�ebnou hustotu. Hustota polevy mA? zA?sadnA� vliv na koneA?nou podobu vA?robku. NaA?e vA?robky jsou nejA?astA�ji glazovA?ny smA?A?enA�m nebo polA�vA?nA�m. NA�kterA� jsou zdobeny podglazurnA� malbou A?i malbou do syrovA� glazury. K dekorovA?nA� pouA?A�vA?me rA?znA� oxidy kovA?.

Glazury

JednA? se o nedokonalA? skla natavenA? v tenkA� vrstvA� pA�A�mo na stA�epu.
PouA?A�vA?me vA?hradnA� surovA�, zemitA� vysoko tavitelnA�A� glazury (nad 1250 A�C) vlastnA� produkce, aA? uA? hlinitA�, A?ivcovA� nebo vA?penatA� glazury. Tyto patA�A� z hlediska uA?itnA� hodnoty k tA�m nejkvalitnA�jA?A�m. VA?echny nA?mi pouA?A�vanA� minerA?ly pochazejA� zA�naleziA?A? vA�A?R.
HlinitA� glazury neboli A?lemy (nA�zkotavitelnA� hlA�ny A?i jA�ly zpravidla zneA?iA?A?enA� mnoA?stvA�m A?eleza a jinA?ch kovA? s vysokA?m obsahem vA?pence) patA�ily u nA?s v 19. aA� na poA?A?tku stoletA� 20. k nejrozA?A�A�enA�jA?A�m. DA�lem pro A?etnost naleziA?A? a dA�lem pro snadnost prA?ce s nimi. DA�ky vysokA�mu obsahu hlinitA?ch sloA?ek se hodA� pro glazovA?nA� “ na syrovo“. Jejich hlavnA�mi klady jsou vysokA? tvrdost a zdravotnA� nezA?vadnost, mezi zA?pory lze poA?A�tat omezenou barevnost (od okrovA� aA? po hnA�dou a A?ernou).
Mezi A?ivcovA� glazury poA?A�tA?me ty, kde jsou hlavnA�m tavivem v A?ivci obsaA?enA� alkA?lie (sodA�k a draslA�k). PA�ipravujA�A� se z pA�A�rodnA�ch surovin, minerA?lA?. HlavnA� sloA?ku tvoA�A� A?ivec, kterA? zpravidla zastupuje minimA?lnA� 50% tA�la glazury. Pro dosaA?enA� konkrA�tnA�ho vA?sledku se kombinuje s jinA?mi minerA?ly. Jejich hlavnA�my klady jsou vysokA? tvrdost, chemickA? stabilitaA� a dA�ky vA�tA?A� A?istotA� pouA?itA?ch minerA?lA? i A?irA?A� barevnA� spektrum. V optimA?lnA�m pA�A�padA� tedy dostaneme A?istA� bA�lou A?i transparentnA� sklovinu, kterou je moA?nA� pA�idA?nA�m oxidA? a uhliA?itanA? kovA? prakticky libovolnA� zatA?novat. KlasickA?m pA�A�kladem jsou nA�kterA� rannA� japonskA� glazury.
VA?penatA� glazury jsou ty, kde hlavnA�m tavivem je oxid vA?penatA?, obvykle dodA?vanA? ve formA� dA�evnA?ch popelA?, drcenA?m A?i pA�epA?lenA?m vA?pencem, mramorem, kA�A�dou nebo muA?lemi. A?istA? uhliA?itan vA?penatA? (CaCO3) obsaA?enA? ve vA?ech tA�chto materiA?lech se bA�hem vA?palu (okolo 800 A�C) rozpadA?, uvolA?uje oxid uhliA?itA? (CO2) a mA�nA� se na oxid vA?penatA? (CaO). Je jednA�m z nejuA?iteA?nA�jA?A�ch a nejvA?estranA�jA?A�ch taviv a vA?hodou je, A?e je snadno dostupnA?. I v tomto pA�A�padA� se jednA? o glazury vysoce tvrdA�, chemicky stabilnA� a nabA�zejA�cA� A?irokou A?kA?lu barev. KlasickA?m pA�A�kladem je vA�tA?inaA� rannA?chA� A?A�nskA?ch kameninovA?ch glazur.