glazování

sušení / glazování

Po celkovém dokončení  je třeba výrobky nechat dobře vyschnout. Cílem je zbavit je mechanicky vázané vody.

Menší kusy s jemnou texturou či drobnými detaily je lepší předem přežahnout (první výpal na 1000 °C, který zbaví výrobek vody chemicky vázané). Střep se zhutní, ale je i nadále porézní a tím pádem připraven na další fázi.

Glazování, dekorování

Glazuru je nejdříve nutné naředit na potřebnou hustotu. Hustota polevy má zásadní vliv na konečnou podobu výrobku. Naše výrobky jsou nejčastěji glazovány smáčením nebo poléváním. Některé jsou zdobeny podglazurní malbou či malbou do syrové glazury. K dekorování používáme různé oxidy kovů.

Glazury

Jedná se o nedokonalá skla natavená v tenké vrstvě přímo na střepu.
Používáme výhradně surové, zemité vysoko tavitelné  glazury (nad 1250 °C) vlastní produkce, ať už hlinité, živcové nebo vápenaté glazury. Tyto patří z hlediska užitné hodnoty k těm nejkvalitnějším. Všechny námi používané minerály pochazejí z nalezišť v ČR.
Hlinité glazury neboli šlemy (nízkotavitelné hlíny či jíly zpravidla znečišťené množstvím železa a jiných kovů s vysokým obsahem vápence) patřily u nás v 19. a  na počátku století 20. k nejrozšířenějším. Dílem pro četnost nalezišť a dílem pro snadnost práce s nimi. Díky vysokému obsahu hlinitých složek se hodí pro glazování “ na syrovo“. Jejich hlavními klady jsou vysoká tvrdost a zdravotní nezávadnost, mezi zápory lze počítat omezenou barevnost (od okrové až po hnědou a černou).
Mezi živcové glazury počítáme ty, kde jsou hlavním tavivem v živci obsažené alkálie (sodík a draslík). Připravují  se z přírodních surovin, minerálů. Hlavní složku tvoří živec, který zpravidla zastupuje minimálně 50% těla glazury. Pro dosažení konkrétního výsledku se kombinuje s jinými minerály. Jejich hlavnímy klady jsou vysoká tvrdost, chemická stabilita  a díky větší čistotě použitých minerálů i širší barevné spektrum. V optimálním případě tedy dostaneme čistě bílou či transparentní sklovinu, kterou je možné přidáním oxidů a uhličitanů kovů prakticky libovolně zatónovat. Klasickým příkladem jsou některé ranné japonské glazury.
Vápenaté glazury jsou ty, kde hlavním tavivem je oxid vápenatý, obvykle dodávaný ve formě dřevných popelů, drceným či přepáleným vápencem, mramorem, křídou nebo mušlemi. Čistý uhličitan vápenatý (CaCO3) obsažený ve všech těchto materiálech se během výpalu (okolo 800 °C) rozpadá, uvolňuje oxid uhličitý (CO2) a mění se na oxid vápenatý (CaO). Je jedním z nejužitečnějších a nejvšestranějších taviv a výhodou je, že je snadno dostupný. I v tomto případě se jedná o glazury vysoce tvrdé, chemicky stabilní a nabízející širokou škálu barev. Klasickým příkladem je většina  ranných  čínských kameninových glazur.